Focení v botanické zahradě v Praze
Focení s fotomodelkou Monikou Otmarou ve skleníku Fata Morgana
Na jaře roku 2023 jsem v rámci svého vlastního projektu měla možnost fotit s fotomodelkou Monikou Otmarou. Kvůli počasí a netradičnosti jsme se nakonec domluvily na focení v Praze, a to konkrétně v Botanické zahradě ve skleníku Fata Morgana.
1. Pamatuješ si své první focení v roli modelky?
Okolo roku 2012 jsem byla aktivní blogerkou na dnes již neexistující platformě Blog.cz, kde se formovala zajímavá komunita tvůrců, mezi nimi dnes již úspěšné spisovatelky, ale také nadaní ilustrátoři, nebo právě lidé se zájmem o fotografii. První fotografky, které mě fotily, byly vlastně mé kamarádky z této komunity, a jsem ráda, že některé z nich tak mohu nazvat dodnes (i když už třeba nefotí.) I proto však váhám, jaké focení označit jako to první „modelkovské.“ Asi za skutečně první focení tohoto typu bych označila spolupráci s Lukášem Šimonkem, který mě oslovil začátkem roku 2013. Tehdy byly hodně žádané stylingem alternativní slečny a já s mou civilní vizáží inspirovanou v metalové a gothické subkultuře, jsem se k tomu dokonale hodila. Fotili jsme v mrazu v Divoké Šárce, pamatuju si, že ačkoliv padal sníh, já pózovala na fotkách mnohdy pouze v tričku s krátkým rukávem.2. Stojíš někdy i za foťákem nebo raději jen před ním?
Upřednostňuji být v hledáčku (smích), za foťákem stojím, jenom když musím. Vedu vlastní značku šperků a většinu produktových fotek si fotím sama, tak se tomu nevyhnu. Někdy mě výjimečně chytí můza v tomto směru a vyfotím detaily z přírody, většinou třeba hmyz na květech. Co se týče focení osob, zkoušela jsem vyfotit maximálně nějaké autoportréty (a tím nemyslím populární selfie), ale jinak v této oblasti nemám žádné ambice.3. Jak dlouho se věnuješ fotomodelingu?
Od mého prvního focení v roce 2013 se nahodile objevovaly různé příležitosti postavit se před fotoaparát znovu, většinou právě v souvislosti se šperky. Začít fotit pravidelně, třeba i s nějakým tvůrčím cílem, jsem se však rozhodla až v roce 2018.4. Je to tvá hlavní náplň nebo k tomu zvládáš ještě práci, školu. Dá se tím uživit?
Je to především můj velký koníček. Několikrát jsem se setkala s názorem, že v České republice profesionální fotomodeling prakticky neexistuje. Ačkoliv je tu řada výrazově a pohybově nadaných fotomodelek, což by leckdo mohl nazvat pojmem „velká konkurence,“ já s tímto tvrzením úplně nesouhlasím, přestože mě fotomodeling neživí. Od služebně starších, zkušenějších fotomodelek z branže vím, že největší šanci uspět v tomto směru mají aktové modelky, které jezdí pravidelně fotit do zahraničí. Veřejnost má někdy tendenci zaměňovat fotomodelky s fashion modelkami, není to vždy totéž, byť slavné modelky z přehlídkových mol fotí kampaně pro světové značky. Ale ani přehlídková mola nemusí být zárukou velkých výdělků, astronomické příjmy z modelingu se týkají spíše hrstky „vyvolených.“ Do rozpočtu si mnohé modelky z obou oblastí přilepšují například i skrze fenomén dnešní doby – influencing. Jak jsem již zmínila, věnuji se tvorbě šperků v rámci mé značky Monica Otmili. Když je potřeba, vypomáhám si při tom občasnými brigádami. Samozřejmě nepohrdnu nabídkami na smysluplné honorované focení, ale nehonorované projekty, byť kreativní a duši obohacující, jsem musela od konce loňského roku značně omezit.5. Jaký typ focení tě baví nejvíce? Portrét, budoir, dark photo, fine art, fashion…
Jsem takový chameleon, téměř v každém typu si dokážu najít to své. Miluji fine art, různá stylizovaná focení, ať už ve stylu fantasy či darkartu, cokoliv, kde mohu vyprávět určitý příběh. Často si na taková focení vytvářím vlastní kostýmy či doplňky, inspirují mě především folklórní a mytologické příběhy. Ale i v kategorii fashion se dá po této stránce kreativně vyřádit. Hodně u mě záleží i na náladovém rozpoložení, mívám období, kdy si vysloveně užívám boudoir a glamour focení, a jindy se cítím nejlépe oblečená v kabátu v uličkách Prahy při lifestylovém focení. Když si s fotografkou či fotografem po lidské stránce „sedneme,“ jsem obecně otevřená téměř všemu, zejména vítám extravaganci, protože je to něco pro mě vlastní, a na to, že jsem pro některé lidi „too much,“ už jsem si dávno zvykla.6. Máš nějaký svůj sen, kde, kdy nebo s kým bys chtěla fotit? A nebo je naopak něco, co je netradiční a už z toho máš památku v podobě fotek?
Zanedlouho mě čeká cesta do Grónska, určitě by mě potěšilo, kdyby se naskytla možnost navázat na místě nějakou spolupráci ohledně focení s výhledem na plující ledovec u Ilulissatu. Dlouhodobě sním o focení pod vodou s Luckou Drlíkovou, protože plavání a vodu obecně miluju a práci Lucky obdivuji. Rovněž mě láká také práce Markéty Novak Leupoldové, její mistrovský fine art. Nevím, zda to spadá do kategorie netradiční, ale mám krásnou vzpomínku na focení s Veronikou Školovou při kapličce uprostřed lesů se stovkou zapálených svíček okolo. S Lenkou Dvořákovou jsme zase fotily ve vaně plné vody smíchané s odpadky, které má domácnosti vyprodukovala za jeden týden. Bylo to focení s odkazem na téma aktuálního stavu životního prostřední.7. Jaký zážitek ti přineslo focení v botanické zahradě ve skleníku Fata Morgana? Šla bys do toho znovu?
Především jsme si připadala, že jsem se ocitla na dovolené. Venku sychravo s deštěm a já si ve skleníku připadala, že kráčím subtropickým lesem na Madeiře. Focení ve Fata Morganě mělo zároveň jemný, až romantický nádech, což je něco, co pro mě úplně typické není a do budoucna se vůbec nebráním si něco podobného zopakovat.8. A to nejdůležitější, pokud ženy váhají, zda se nechat vyfotit samy pro sebe, pro radost, pro partnera a mají strach, co bys jim doporučila, aby svůj strach z focení překonaly? Stojí ten výsledek za to, aby člověk vystoupil mnohdy ze své komfortní zóny?
Především musím říci, že si myslím, že jakékoliv vystoupení z komfotní zóny člověka obohacuje po stránce duševní. Vystoupit z komfortní zóny znamená podívat se na svět trochu jinýma očima. Přitom někdy stačí jenom malý krůček. Metaforicky řečeno, není nutné ostříhat dlouhé blond vlasy na ježka a toho poté obarvit na růžovo. Právě focení může být tím malým krůčkem, neboť představuje skvělý způsob, jak se kreativně vyjádřit, jak vynést na světlo jednotlivé vrstvy své osobnosti. Je to něco jako divadlo s tím rozdílem, že scénář není pevně daný a to, jaký charakter, či jakou roli budete v konkrétním okamžiku představovat, je jen a jen na vás. Zkušený fotograf při focení už pozná, v jaké roli se cítíte dobře, co vyzařuje opravdu z vás a co je slepá ulička, a šikovně vás navede, jak tento konkrétní směr lehce rozvinout. Profesionální focení je skvělý zážitek a nebála bych se jej doporučit ženám i jako určitou formu sebe-péče. Mimochodem, znám nejednu dnes již zkušenou fotomodelku, na jejímž začátku před foťákem stála nejistota, nebo dokonce nízké sebevědomí. A pokud by snad někdo měl pocit, že na focení snad už „nemá věk,“ dovolte mi vyvézt vás z omylu pohledem na fotky Martiny Sárové Taborsky, skvělé plus age fotomodelky, či práci slovenské fotografky Michaely Ďurišové, jejíž fotografie zachycující její maminku Vlastu v úctyhodném věku, učarovaly světu natolik, že se objevily i v prestižním časopise Vogue.
9. Musela jsi i ty vystoupit z komfortní zóny nebo to pro tebe bylo přirozené?
Dá se říci, že pokaždé, když mám být nežnou romantickou dívkou, je to určitá forma výstupu z komfortní zóny (kterou dnes zvládám pochoipitelně lépe, než ve svých začátcích). V životě obecně se snažím z komfortní zóny vystupovat často právě za účelem načerpat nové vjemy. Dá se říci, že při studiu kulturní antropologie je to pomalu nevyhnutelné.10. Šla bys se stejnou radostí v budoucnu i na své těhotenské, rodinné focení s celou svojí rodinou?
Pokud budu někdy v situaci očekávání potomka, příležitost k těhotenskému focení nevynechám, opět by to byla nová a zajímavá zkušenost. Co se týče rodinného focení, často vídám fotografie partnerů/manželů s jejich malými dětmi, což je určitě krásná vzpomínka, ale ze své pozice nerodiče se nedokážu úplně dobře vcítit. Mnohem větší váhu by v mé aktuální situaci představovalo focení s tátou, protože je to člověk, kterého si nesmírně vážím. V příštím roce oslaví polokulaté narozeniny a takový dárek by mohl být, myslím krásný zážitek i pro něj.
Moc děkuji za zcela jiný pohled na focení i za zkušenost, na kterou budu moc ráda vzpomínat! Takže, focení se meze nekladou, dá se vymyslet naprosto cokoliv a já už se těším, s kým se potkám na nějaké dalším netradičním focení.
